Nejoblíbenější first minute 2024 destinace se slevou až 50 %

Můj půlrok v Norsku

8. 10. 2019 - Karolina Nováková

Hned jak mě přijali na vysokou školu, tak jsem věděla, že chci jet na erasmus. Že to bude zrovna Oslo, mě rozhodně nenapadlo.

Hned jak jsem nastoupila do Olomou na Dějiny umění, jsem začla zkoumat, kam se vydám na erasmus. Přišlo mi to, jako to nejlepší, co každý vysokoškolák může udělat. Jet do zahraničí, které máte z velké části zaplacené, poznávat lidi z celého světa a kulturu cizí země. Ukázalo se, že většina lidí nikam jet nechce. Alespoň zbylo místo pro mě. Ještě se rozhodnout, kam pojedu.

Na sever!

Po hloubkém zkoumání se ukázalo, že se na naší katedře jsou sice super místa na erasmus jako Itálie, Rakousko, Portugalsko, Holandsko, ale musíte mluvit jejich jazykem. Takže nic. Musela jsem tedy hledat na jiném oboru, tak aby tam byly i předměty, které potřebuju já a aby mě to alespoň trochu zajímalo. Sice jsem toužila po Rakousku, ale výběr padl na Oslo. Leč nebylo mým dávným snem navštívit Skandinávii, byla jsem i tak nadšená.

Jak se blížil čas odletu, začala jsem být nervozní a přestala se těšit. Celý odlet jsem obulela, a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

 

 

Severní vítr je krutý

Po náročné cestě s obří bagáží jsem se dostala do své skromné chýše. Prostě pidi pokojík za 12 000 se sdílenou koupelnou i kuchyní. A víte co tam nebylo? Ano správně, nic tam nebylo. Navíc bez peřin a v lednu, tam byla ukrutná zima. Vytopit to, zabralo tři dny. Za tu cenu by člověk čekal postel z masivního dubu a křišťálový lust. Teď alespoň vím, že v Praze to vyjde nastejno. Každopádně jsme se vydali do meky chudých lidí, do Ikei, pro pár věcí. Vše se mi zdálo zbytečně drahý, takže lampičku nahradily romantické hřbitovní svíčky. Zrcátko je taky zbytečnost. Člověk musí spoléhat na přirozenou krásu a čistou duši. 

První týden byl orientační, kdy jsme se seznamovali. Tam se to roztřídí na ty, kdo umí angicky a kdo ani ne. Taky na ty, kdo mají dobrej humor a kdo si myslí, že mají dobrej humor. Tam započalo mé přátelství s Italkama. Italové moc anglicky neumí, ale vtipný jsou dost. Ale jestli vám vadí chodit všude pozdě, tak nejsou na kamarádění příliš vhodný. 

S buddy crew jsme si procházeli město a všelijaký památky. No každopádně já jim moc nerozumněla, a tak jsem radši rozjímala nad filozofií a budoucností.

Škola základ života

Po prvním týdnu ve škole, jsem naznala, že tam možná nejsem úplně správně. Berou to z nějaké těžce filozofické roviny, což já, odchovaná na faktech, nechápu. Navíc anglicky. Každý týden nám prý budou dávat akademické texty ke čtení. Bohužel jím nerozumím ani česky, takže i přes veškeré prvotní snahy, jsem naznala, že nemá cenu se tím zaobírat a radši jsem se jen tak poflakovala, což mi jde stejně nejlíp. A člověk má odpočívat, se řiká. Zdejší učitel Aron říkal, že věří v naši inteligenci, ale znělo mi to od něj poněkud naivně. 

Jak říkal Aron: ,,Be open, Be brave, Be curious, Be joyful.'' Tak jsem. Nic jinýho mi ani nezbývá.

Polární záře a nejdeštivější město

S Italkama a litvankou jsme si koupily letenky do Tromsø abychom viděly polární zář. Domluvit se na něčem se čtyřma Itoškama je fakt boj. Ale jak říkal Aron: ,,Be open, Be brave, Be curious, Be joyful.'' Tak jsem. Nic jinýho mi ani nezbývalo. 

Italů nakonec jelo pět. Dle očekávání, to s nima bylo k posrání. Občas nechápu, jak je možný, že ten stát tak vzkvétá, neboť občas to jsou absolutně nesamostatný lidi. Ale jsou boží, tak asi proto. 

Sehnali jsme bydlení u jednoho týpka, který měl rád Italy. Vozil nás po fjordech, vzal nás do chatičky v lese, kde jsme dělali hotdogy, vařil nám typická norská jídla a nakonec nám pujčil chatu na ostrůvku kousek od Tromsø. Prostě šílený štěstí. Ale bylo to krásný. Na polární záři jsme vyčkávali každou noc, až nakonec opravdu přišla a byl to velkej zážitek. Viděli jsme jí i podruhý, a to přímo z letadla. Byla úplně na dosah ruky. 

 

Do Bergenu jsme se rozhodli vydat s mým mužem, a to stopem. V Norsku se obecně nestopuje úplně nejlépe, což mohu potvrdit. Měli jsme ale štěstí a zastavila nám Helle (která, jak se později ukázalo, bydlela v Oslu přes ulici) a nechala nás přespat ve své horské roubence. Pak jsme se dostali už jen do půlky cesty a museli si vzít do Bergenu vlak. Je to údajně jedna z nejkrásnějších tratí na světě. Jo hezká byla, ale letadlo stojí třetinu. V Bergenu kupodivu opravdu stále prší. Ani se mi to město moc nelíbilo. Oslo je něco mezi Brnem a Holandskem, ale ten Bergen... Nezaujal mě. Zpátky jsme to už vzali tím letadlem. 

 

Co vidět v Oslu zadarmo

Jak je známo, Oslo je jedním z nejdražších měst světa, což může být obvzlášť na erasmu nepříjemné. Proto je třeba si najít aktivity, které jdou dělat zadarmo.

Vigelang park - Vigeland park je největší sochařský park na světě. Přes 200 soch vytvořený umělcem Gustavem Vigelandem. Přesně v tomhle parku se nachází ta slavná socha mimina se zlatou prackou. Stačí si sáhnout, něco si přát a mimino to splní.

Songsvann - Sognsvann je pěkný jezero, který se dá v klídku obejít. Já to doporučuji, však v zimě kdy se dá jít přes a pokračovat dál do lesů k mnohem většímu jezeru. Nebo se můžete vydat metrem 1 na Holmenkollen - skokanský můstek, kterej je opravdu velkej a fakt nechápu jak ty lidi z tama skáčou. No a odsud se můžete vydat lesama zase na Sognsvann. Krásná procházka.

Opera house  - Kdo nebyl na budově opery, jako by v Norsku ani nebyl. Dá se jí dovnitř i na střech. Cena lístků začíná už na 100 NOK, což není tak moc. Ačkoliv je to v norštině a tou nikdo nemluví.

Akerhus slott - Hrádek z roku 1300 ze kterého je výhled na Oslo fjord.

Královský palác - V tomhle hnízdečku se nám usídlil norský král Harald V., kolem jsou pěkný zahrady.

Nasjonalgalleriet - Když jedete do Osla, tak byste určitě neměli vynechat Munchův výkřik. Ve čvrtek je galerie otevřena zdarma, a to se vyplatí! Nezapomeňte taky dělat, že jste Výkřik a vyfotit se s obrazem, jinak nebudete správný turista.

Kvíz v Amatøren - Ve studentské vesničce Sogn je každý čtvrtek hospodský kvíz. To neva, že nic nevyhrajete. Já taky nikdy nic nevyhrála, ale je to sranda.

Mořský koráb - Máte-li Ruter card, která se na ježdění po Oslu vyplatí, můžete ji použít i na lodě. Stačí naskočit na loď, která jede stále do zony 1 a doplour na přilehlé ostrůvky.

Ekeberg park - Pamatujete, jak jste viděli ve čtvrtek Výkřik? Chcete vedět, kde ho ten kluk namaloval? Jděte do Ekeberg parku. Je to sochařský park s podivnýma sochama, který neodpovídají mým ideálům. Sto lidí, sto chutí. 

Grünerløkka - Sem se vyplatí jít v neděli. V místním baru Blå hraje každou neděli skvělá kapela a úplně zdarma. Pití je ale naopak šíleně drahý. Voda zdarma, juchů. Grünerløkka se vyplatí navštívit i za bílého dne, je to hipsta místo plné kaváren, artu. Něco jak letná.

Další místa, kam vyrazit, jste-li na účtu v mínusu:

Forsvarsmuseet - Armádní muzeum od dob vikingů dodnes.
Galleri Fineart - Norská největší galerie s více než 11 000 díly
Nasjonalbiblioteket - Národní knihovna
Bymuseet - Oslo city muzeum s různýma exhibicema.
Stortinget - Parlament
Interkulturelt Museum - Historie imigrace do Norska a kulturní změny v Norské společnosti.
Botasnik hage - Botanická zahrada se 7 500 různejma kytičkama.
Arbeidermuseet - Muzeum o pracovní síle. Různé výstavy například ''Factory girls and industry men''.
DOGA - Ne,není to výstava psů. Je to muzeum designu a architektury, což taky nemusí být špatný.
Hadeland Glassverk - O tom jak se vyrábí sklo.

 

Nevím jeslti mi to pomohlo v angličtině. Ani nevím jestli jsem se víc osamostatnila. Ale vím, že teď mám pár super kamarádů, který může navštěvovat. 

Oslo na erasmus úplně nejlepší není, obvzlášť jste-li párty-člověk. Nedoplatíte se. Pití je drahý, bydlení je drahý, jídlo je drahý a nemůžete jít ani na dortík zajíst žal z toho, jak je to drahý, protože ten je taky hrozně drahej. 

Jinak je to krásná země!

0 komentářů