Nejoblíbenější first minute 2024 destinace se slevou až 50 %

Jiný svět jménem Indie

26. 06. 2019 - Karolina Nováková

Indie. Stát plný kontrastů. Stát, který buď milujete nebo nenávidíte. Kdo přijede poprvé zažije kulturní šok. Někdo ho překoná, zamiluje se a chce se do Indie stále vracet. Někomu to stačilo opravdu jen jednou. Jako třeba nám.

Indie. Stát plný kontrastů. Stát, který buď milujete nebo nenávidíte. Kdo přijede poprvé zažije kulturní šok. Někdo ho překoná, zamiluje se a chce se do Indie stále vracet. Někomu to stačilo opravdu jen jednou. Jako třeba nám.

Váránasí není nejlepší první zastávka

Je tady Indie a pak je tady Váránasí. Nejposvátnější město, které leží na nejposvátnější řece. Řece jménem Ganga. Je to 3. nejdelší řeka světa (2510 km), kterou zobrazil na svém římském sousoší Fontána čtyř řek i Bernini. Zároveň patří mezi nejznečištěnější toky světa. Za chvíli se dozvíte, co v ní všechno plave.

Začnu od začátku. V Nepálu bylo naší poslední zastávkou téměř hraniční město Lumbini ve kterém se narodil Buddha. Je to město plné chrámů různých států, plné duchovních a celý chrámový komplex má příjemnou atmosféru. Bydleli jsme v malém hotýlku s milým majitelem. Chtěli jsme se dostat na autobus do Váránasí. Pan majitel nám domluvil, že autobus na nás počká na hranicích (v Nepálu se každý evidentně zná) a jeho panoš nás dovezl autem k těm hranicím. Ještě ním stačil říct, že jakmile přejedeme hranice, Nepál nám bude chybět. Měl pravdu. Přejeli jsme hranice, najednou se tam zrodila hromada lidí. Jako upřímně, já Indy moc nemusím. Zdá se mi, že mají takovou vyčůranost v očích, navíc spolubydlení s jedním moje mínění o nich o něco zhoršilo. Je pravda, že jezdit do nějaké země s předsudky není nejlepší. 

Po 8 hodinách jízdy jsme přistáli ve Váránasí. Hloupě jsme vzali rikšu hned na busáku, o kus dál jsou levnější. Rikša nás dovezla k ubytování a řidič se nás hned pokoušel natáhnout. Kolem hotelu chodily krávy, psi a smrděly všudypřítomné výkaly. Co metr, to jiný smrad. Všude byla hromada lidí, troubících a neodbytných rikš, zvířat, výkalů a prodejců. Prošli jsme městem podívat se k té zázračné řece. V Ganze se koupali lidi i krávy. Další den jsme se dostali k jedné z Ghat, místa kde pálí mrtvoly. Asi samozvaný průvodce nás odchytl a vyprávěl, jak to chodí. Denně proudí do města stovky lidí, kteří jsou buď nad hrobem, či chcou nechat spálit své příbuzné. Tělo namažou, ponoří do Gangy, položí na hranici a 5x obejdou s loučí s věčným ohněm. Pak tělo teprve zapálí. Tělo hoří až 3 hodiny a rodiny to stojí hodně dřeva. Samosebou od nás vybral peníze, pro ty, co na dřevo nemají. Teda to říkal. Každopádně tento způsob neplatí pro všechny. Děti, těhotné, vyšší moc a postižené nepálí, ale přivážou k šutru a hodí do Gangy. V té řece si pak i čistí zuby.

Váránasí je prostě úplně jiný svět. Já si myslím, že jsme udělali chybu, že jsme jeli prvně tam, protože nám to pak už znechutilo celou Indii. Zbývalo nám ještě docela hodně dní, tak jsme přemýšleli, že odletíme na Srí Lanku, ale měli jsme jen jednovstupová víza a odlet z Delhí do Jordánska. Koupili jsme si tedy aspoň vnitrostátní let z Delhí do Chennai.

Překrásný Taj Mahal

Cesta z Váránasí do Ágry trvá 13 hodin autobusem, který jsme si dopředu zabookovali. Není to ledajaký autobus, ale autobus spací s postýlkama. Připlatili jsme si za klimatizaci, což se ukázalo jako blbost, protože foukala jak divá a bez ní jsme umírali vedrem. Zlatý okýnko. Postele byly o něco kratší než my, ale vtěsnali jsme se a většinu cesty nakonec prospali. Od autobusu jsme se svezli rikšou k hotýlku. To bylo ve čtvrtek.

 

Měla jsem takovou krásnou romantickou představu, že vstaneme brzičko a budeme u chrámu sami. To jsem ovšem nevěděla, že v pátek je Taj Mahal zavřen kvůli pátečním muslimským modlitbám. Museli jsme tedy vyrazit už ve čtvrtek. Vstup do Taj Mahal stojí pro Indy cca 40 rupií a pro ostatní přes 1000 rupií, tak je to tam se vším. Nicméně areál je to opravdu dechberoucí a jen mě mrzí, že se nepovedlo na druhé straně řeky postavit černou kopii Taj Mahalu, která byla původně v plánu jako hrobka panovníka, jehož žena leží právě v tom bílém. 

Překvapilo mě, že za chvíli jsme se stali větší atrakcí než samotný chrám. Všichni se s námi chtěli fotit jak kdybychom byli jediní běloši široko daleko. Za chvíli už to bylo otravný. Když jsem začala vybírat peníze, už se nikdo fotit nechtěl. Takhle se na ně musí.

 

 

Zjistila jsem, že zezadu chrámu je řeka, kde mají lodičky. Myslela jsem si, že to bude turistické atrakce a bude tam narváno. Kupodivu tam byla jen jedna bárka, pan kapitán a po turistech ani vidu. Zaplatili jsme za plavbu a měli dechberoucí pohled na Taj Mahal při západu slunce. To byla doopravdická romatika.

Další den nás čekala cesta autobusem do hlavního města Indie Nového Delhí. 

Nové Delhí

Do Delhí jsme se dokodrcali autobusem a jali se hledat náš hostel. Ani google mapy nebyly úplně přesné a tak nám to zabralo docela dost času. Na pokoji jsme byli s Indy, kteří nebyli jiný než ten můj bývalý spolubydlící. V noci furt rozsviceli, mluvili nahlas a z jiných pokojů chodili používat naší koupelnu. Zažádali jsme tedy o samostatný pokoj a byl klid. 

V Delhí se dá velmi dobře pohybovat metrem, takže jsme zakoupili několikadenní lítačku a jezdili sem a tam. Navštívili jsme Dehlí Gate a chtěli jsme i do galerie, ale kvůli těm jejich indo/other world cenám jsme se na to vykašlali. Zajímaly nás především chrámy, kterých je tam opravdu nespočet. Nejzajímavějším komplexem byl Akshardham, kde se ovšem nesmí fotit a musíte mít zakrytá ramena i kolena, jinak vás tam nepustí. Nicméně určitě doporučuju tam zajít.

Bylo nám doporučeno se jít podívat i na Lotusový chrám. Byla na něj šílená fronta a mě nijak extra nezaujal.

Chrámy jsme navšítvili a už jsme nevěděli co by. Jedna věc to ale jistí vždy. Zoo. Šli jsme se podívat do místní zoo. Evidentně jsme byli její součástí, protože se lidi s námi chtěli furt fotit a když jsme řekli ne, tak si nás fotili ,,tajně''. Bylo to otravné. Zoo ale byla fajn. Měli tam tygry, slony, šakaly a zvířata, co jsem předtím nikde neviděla. 

Pokud se Indii otevřete a obrníte se trpělivostí, tak se pro vás může stát místem, kam se budete vždy rádi vracet.

Klid v duši - to je Indie

Na druhém cípu Indie v Tamilnadu u Bengálského zálivu leží experimentální město Auroville. Představte si to tak, že se banda Evropanů / Američanů snaží najít nějaký smysl života v Indii, ale chcou mít k tomu i svůj určitý komfort. V tomhle městečku jsou kavárny, vege/vegan restaurace a další vymoženosti západu. Všichni jezdí na skůtrech meditovat do chrámu Matrimandir. Bohužel dovnitř jsme se nedostali, protože jsme nevěděli, že se musí den (spíš dva dny) dopředu osobně zapsat na seznam. To mě docela mrzí. 
Užili jsme si ale motorku. Pro nás to bylo poprvé, co jsme na něčem takovým jezdili, ale teď víme, že si jednu budem muset v budoucnu pořídít. Sice se nebudem vozit palmovým hájem k oceánu, ale česká polňačka taky není k zahození.

Po Auroville jsme se přesunuli blíž k Chennai, odkud nám letělo letadlo zpět do Delhí. Zůstali jsme ve Cholamandal artist village. Majitelka domu byla Francouzka zapálená pro umění, a tak nás vzala do místní galerie. Bydleli jsme pár minut od oceánu, a tak jsme to pojali jako dovolenou se vším všudy. Četli jsme knihy, leželi na pláži a večer jsme ochutnávali v místních restauracích.

Tuktukem jsme vyrazili vstříc letišti v Chennai, odkud letělo letadlo zpět do Delhí. Na letišti v Delhí jsme strávili noc a ráno už vyrazili vstříc Jordánsku aerolinkama Kuwait Airlines, které, i přes negativné recenze, předčily má očekávání. 

Myslím, že opravdu záleží z jakého konce Indii vezmete. Můžete začít kulturním šokem, či se pomalu připravovat na něco, co jste doposud neznali. Pak se rozhodně, jestli Indii milujete, nebo nemusíte. Jistý je, že pokud se tomu otevřete a obrníte se trpělivostí, tak se pro vás může stát místem, kam se budete vždy rádi vracet.

 

Jak je to s vízi

Jelikož jsme se rozhodli dostat do Indie po zemi, museli jsme si předtím zařídit víza na indické ambasádě v Praze, kam jsme museli doručit spoustu dokumentů. Samozřejmě jsme neměli všechno správně vytištěné na počítači, ale jen psané rukou. Naštěstí nedaleko je copycentrum, kde je možné si vše dopsat a dotisknout. Na ambasádě jsou opravdu pinktlich, takže doporučuju mít vše, co píšou na stránkách. Neschválí je ovšem hned, nechají si tam váš pas a týden trvá vyřízení. Víza byla pouze jednovstupová, vydávají se na 180 dní a platí ode dne schválení. Cena je 2 120 Kč a berou pouze hotovost. 

Pokud se do Indie chystáte loďmo, či letadlem postačí vám e-visa. 

0 komentářů