Houbaření ve světě: Je houbaření ryze český koníček?

Kdo nebyl alespoň jednou v životě na houbách, jako by nežil. Češi jsou prostě národ houbařů. Každoročně vyráží do lesů více než 70 % z nás, což ve světě nemá obdoby. Pro některé je to koníček, pro jiné relax a pro někoho sport. Ne všude je ale houbaření takto rozšířené. V některých státech platí pro sběr hub striktní pravidla, omezení či dokonce zákazy.

Jak jsou na tom naši sousedé

Na Slovensku je houbaření stejně oblíbené jako u nás. V místních lesích roste okolo 4 tisíc druhů hub, a tak se není čemu divit, že na silnicích potkáte prodejce nejen s borůvkami ale i s plnými košíky.

Podobná situace je i v Polsku. Ani zde nejsou zákony k houbařům nikterak přísné a prodej hub je zde poměrně častý. Pro mnohé občany je tak houbaření nejen koníčkem, ale také vítaným zdrojem financí.

S oblibou houbaří i sousední Rakušané. Sbírání hub zde ale znesnadňuje řada přísných podmínek. Za den si z tamějších lesů můžete odnést maximálně 2 kilogramy hub, a to pouze v čase od 7 do 19 hodin. Bez povolení úřadů se v Rakousku smí houbařit jen pro osobní potřebu a v chráněných oblastech je sběr zcela zakázán. Za nedodržení těchto podmínek hrozí pokuty šplhající se až k tisícovkám eur.

V Německu je situace ještě složitější. Houbám se zde poměrně daří, ale podmínky pro jejich sběr jsou velmi podobné těm v Rakousku, stejná pravidla však neplatí všude. Množství, respektive hmotnost, hub, které můžete za den nasbírat, si regulují jednotlivé spolkové země samy. Němci si proto houby raději kupují.

Jaká je situace v ostatních evropských zemích?

Houbaření je ve většině zemí podmíněno rozličnými pravidly. Nejpřísnější je v tomto směru Nizozemsko. Sběr hub mimo vlastní pozemek je zde úplně zakázán. Porušení zákazu je považováno za pytláctví, a tak kromě tučné pokuty můžete za košík hub až na měsíc do vězení.

Množství reguluje také Francie. Houbaři zde však nejsou limitováni hmotností, nýbrž objemem. Povoleno je 5 až 10 litrů na osobu za den. Přesná pravidla se ale různí v rámci jednotlivých departmentů.

Specifická omezení má i Švýcarsko, lépe řečeno jeho kantony. Na některých místech můžete nasbírat sotva litr, jinde je sběr neomezený. Vztah k houbaření se tedy liší kanton od kantonu. Švýcaři každopádně nejsou nikterak vášnivými sběrači. Více než po plných koších jejich srdce dychtí po zachování přírody, a tak pravidla převážně dodržují.

Také Itálie si své lesní poklady střeží přísnými zákony. Houbařit se smí jen v určité dny a povolené množství si upravují jednotlivé regiony. Například v obcích jižního Tyrolska si před vstupem do lesa musíte zaplatit povolení. A tak, ač je hub v lesích dostatek, začali Italové pro své kulinářské speciality například žampióny nebo hlívu ústřičnou ve velkém pěstovat.

Belgičané pro houby chodí na trh. V soukromých lesích je houbaření sice povoleno, přesto místí raději navštěvují trhy nebo zelinářství. Belgičané se totiž v houbách moc nevyznají a bojí se otravy. Zásadním důvodem je také značné snaha o ochranu přírody.

Pokuta hrozí i na dovolené v Chorvatsku. Speciální povolenku si zde vyřídíte poměrně snadno a platná je po celý rok. Ani zde se však nevyhnete množstevnímu omezení. Povolené jsou 3 kilogramy hub na osobu.

Skandinávci houby nesbírají. Jejich vztah k houbám není zrovna důvěrný. Jedinou houbou, kterou sbírají jsou lišky. Pro Čechy jsou tak severní země doslova rájem, kde se o houby zakopává na každém rohu.

Na východě Evropy omezení nejsou. Mezi milovníky hub se řadí zejména Rusové, Ukrajinci a Bělorusové. Sběr hub pro ně není jen koníčkem a cílem k uspokojení osobní potřeby, ale podobně jako v Polsku představuje výhodný zdroj příjmů.

Láska k houbám je však u slovanských národů hluboko zakořeněná a pramení v dávných dobách, kdy se staly důležitým zdrojem potravy. Znalost hub se poté dědila z generace na generaci, což se dnes projevuje výbornou mykologickou gramotností.

A co třeba Amerika?

Že tam houby nerostou? Kdepak. V Americe houby rostou stejně jako všude na světě, ale téměř nikdo je zde nesbírá. Američané houbaření rozhodně nepovažují za zábavu nebo relax. Většina místních raději chodí do supermarketu.

Zkušenými houbaři jsou také Japonci a Číňané

Ten, kdo má rád asijskou kuchyni, zajisté už někdy slyšel o shiitake, shimeji nebo jidášově uchu. Sběr hub je v Japonsku a Číně oblíben již od starověku. Uplatňuje se nejen v místní kuchyni, ale také v léčitelství. Dodnes jsou houby důležitou součástí tradiční čínské medicíny.

0 komentářů
Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit. Pokud nemáte účet, registrujte se.